CD_baner.gif

Historky z vlaku

TÝDEN.CZ

23. 2. 2018
Rubrika: O špatných věcech

Příplatek za komfort? Budete litovat!

Autor: Týden.cz ve vlaku

05.02.2008 16:34

CD_blog.gifV úterý jsem opět po nějaké době jela vlakem. Chvíli jsem si myslela – dalo by se říct, že jsem se až těšila – že na blog napíšu pochvalný článek o výletu bez ztráty květinky. Nenapíšu.

Na pražské hlavní nádraží jsem si jízdenku směr Brno zašla koupit pro jistotu s jednodenním předstihem, už v pondělí. Paní za přepážkou mi nabídla, že místo zpátečního lístku za 566 korun můžu mít dvě jízdenky po 175 korunách. Jala se na mě chrlit další podmínky této slevy, ale byly příliš složité: zlevněné jízdenky a místenku jsem prostě sbalila a zaplatila.

V úterý ráno jsem na půl osmou dojela do Holešovic, usedla do poloprázdného vagónu vlaku Eurocity Jaroslav Hašek s příjemnými sedačkami a jala se klimbat. Vlak přijel do Brna načas, průvodčí byl milý, ve vagónu bylo teplo, pochvalovala jsem si v duchu i maličkosti.

Ke ztrátě květinky došlo v půli odpoledne, kdy jsem si vyrazila koupit místenku. Kamenem úrazu se ukázal být fakt, že ve vhodný čas jelo jen Pendolino. V hale brněnského hlavního nádraží je odhadem tak deset přepážek, téměř v každé z nich se po druhé hodině odpolední nudila prodavačka. K jednomu okénku jsem přistoupila se svou jízdenkou a záludným dotazem: můžu si k téhle výhodné jízdence koupit místenku na Pendolino? Slečna nevěděla, zahalekala tedy na kolegyně a pak mi řekla, že prý ano, a zamumlala něco o přepážce do chodby a třetí dveře vpravo.

O čem mluví, mi docvaklo až ve chvíli, kdy jsem na skleněné stěně našla rozpis služeb jednotlivých typů přepážek: ty modré, které jsou v hale, totiž poskytují jen takzvané základní odbavení – tam si jen koupím jízdenku, nevyřídím si zde ale žádný průkaz ani nedostanu informace (tak to sedí).

U přepážky komplexního odbavení by mi prodali i jízdenku do ciziny, poradili a vyřídili kilometrickou banku nebo slevový průkaz. Těchto přepážek bylo v odbavovací místnosti za „třetími dveřmi vpravo“ asi pět, tři z nich otevřené a před nimi fronta asi pěti lidí. Všichni mě pronásledovali nevraživým pohledem, když jsem je minula a stoupla si – nedobrovolně – k přepážce PŘEDNOSTNÍHO odbavení.

Tato přepážka – určená pro invalidy, těhotné ženy a cestující první třídou či pendolinem – byla na celém hlavním nádraží JEDNA. Starší pár si u ní zrovna kupoval několik jízdenek. Prodavač byl milý, ochotný, zákazníkům se věnoval, i když se zjevně snažil pracovat co nejefektivněji. I tak ale stihly sousední komplexní přepážky odbavit celou frontu, než jsem se dostala na řadu, v té době už za mnou čekali další dva lidé.

No tak hlavně, že jsme byli odbaveni PŘEDNOSTNĚ.

Toho, že jsem neinvestovala nějakou tu hodinku času a nepočkala na Eurocity, jsem litovala i po celou cestu domů. Ve voze Pendolina se totiž ozývalo zvláštní hučení, měnící intenzitu podle rychlosti vozidla. Nejdřív jsem si myslela, že mě šálí smysly, pak mi ale můj dojem potvrdili i spolucestující. „To je normální, to je vzduchotechnika,“ vysvětlil mi původ neuvěřitelně otravného zvuku vlakový stevard (kterého jsem navíc musela ve vlaku asi deset minut hledat).

Tak pokud příplatek 200 korun znamená, že si neodpočinu a že do cílové stanice dojedu s bolestí hlavy, investovala jsem do Pendolina zřejmě naposledy.

Ach jo. Tak třeba příště...



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  5.95

Diskuze

Týden.cz ve vlaku

Kniha přání a stížností Českých drah
Kniha přání a stížností
Oblíbenost autora: 7.27

O autorovi

I redaktoři serveru TÝDEN.CZ mají to štěstí, že mohou denně využívat bezchybných služeb české státní železnice. A jelikož si nemůžou cestování vlakem vynachválit, rádi se o drážní zážitky podělí.

Kalendář

<<   únor 2018

PoÚtStČtSoNe
   1234
567891011
12131415161718
19202122232425
262728    

TÉMATA
 
OSOBNÍ TÉMATA
 
 
ODKAZY